Partnerství v boji proti HIV/AIDS v Evropě a Střední Asii
V situaci globálního šíření epidemie HIV/AIDS, za stavu, kdy je nakaženo čtyřicet milionů lidí na světě, z nichž devadesát procent žije v rozvojových zemích a 75 procent v subsaharských oblastech Afriky, se zástupci států a vlád Evropy a Střední Asie a pozvaní pozorovatelé setkali ve dnech 23. a 24. února 2004 v irském Dublinu na konferenci „Bourání bariér – partnerství v boji proti HIV/AIDS v Evropě a Střední Asii“.Ze setkání vzešla následující deklarace:
Uznávajíce, že chudoba, zaostalost a negramotnost patří mezi hlavní faktory, napomáhající šíření HIV/AIDS a konstatujíce s hlubokým znepokojením, že HIV/AIDS znásobuje chudobu a v současné době zvracuje či ztěžuje rozvoj v mnoha zemích, zdůrazňujíce důležitost trvale udržitelného růstu v zájmu chudých obyvatel prostřednictvím politiky snižování chudoby a programů a strategií úspěchu v boji proti HIV/AIDS, uznávajíce, že podpora rovnoprávného postavení žen a mužů a dívek a chlapců, respektování práva na reprodukční a pohlavní zdraví a přístup k sexuální výchově, informacím a zdravotnickým službám, jakož i otevřenost v oboru sexuality, jsou základními faktory boje proti pandemii, potvrzujíce Deklaraci o závazcích v boji s HIV/AIDS, přijatou na zvláštním zasedání Valného shromáždění OSN na téma HIV/AIDS dne 27. června 2001, potvrzujíce rozvojové cíle, vytýčené Deklarací tisíciletí, přijatou Valným shromážděním Organizace spojených národů na jeho 55. zasedání v září 2000 a v Cestovním plánu naplňování Deklarace tisíciletí Organizace spojených národů, jakož i další cíle mezinárodního rozvoje, potvrzujíce Akční program Mezinárodní konference o populaci a rozvoji (Káhira 1994) a klíčové aktivity na podporu dalšího naplňování Akčního programu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji, schválené dvacátým prvním zvláštním zasedáním Valného shromáždění Organizace spojených národů v červenci 1999, potvrzujíce Pekingskou akční platformu (Peking 1995) a další aktivity a iniciativy na podporu uplatňování Pekingské deklarace a Akční platformy, přijaté na dvacátém třetím zvláštním zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů v červenci 2000, vyjadřujíce hluboké znepokojení nad skutečností, že v evropském a středoasijském regionu nyní žije nejméně 2,1 milionu lidí s virem HIV/AIDS, Sledujíce s krajním znepokojením zvláště rychlou eskalaci epidemie mezi mladými lidmi ve Východní Evropě, kde výskyt HIV u dospělé populace v mnoha zemích dosahuje kritických hodnot, jakož i významný potenciál rychlého šíření viru HIV v Jihovýchodní Evropě a Střední Asii, sledujíce s krajním znepokojením rovněž nárůst HIV/AIDS v Západní Evropě, a to včetně viru HIV, odolného vůči antiretrovirální léčbě, kdy toto onemocnění silně ohrožuje naši mladou generaci, zdůrazňujíce, že nejvíce postižené země, zejména na jihu Afriky, jsou ohroženy zhroucením jednoho či více sektorů společnosti, a souhlasíce s tezí, že epidemie HIV/AIDS v našem regionu hrozí propuknutím krize nevídaných rozměrů, podkopáním veřejného zdraví, rozvoje, sociální soudržnosti, národní bezpečnosti a politické stability mnoha našich zemí, shodujíce se na potřebě společné akce v zájmu řešení krize cestou prohlubování součinnosti, spolupráce a partnerství v rámci jednotlivých našich států a mezi nimi a jsouce povzbuzeni návrhy konference na posílení schopnosti Evropské unie efektivně bojovat proti šíření HIV/AIDS, potvrzujíce, že úcta k lidským právům a jejich ochrana a rozvoj jsou životně důležité prvky prevence přenosu viru HIV, zvyšování odolnosti vůči nákaze a zvládání dopadů HIV/AIDS, uznávajíce, že prevence nákazy virem HIV pomocí propagace bezpečnějšího sexuálního chování a praktik včetně užívání kondomů se musí stát pilířem podnárodní, národní, regionální a mezinárodní reakce na epidemii, a že prevence, péče, podpora a léčba osob nakažených a postižených virem HIV/AIDS představuje vzájemně se posilující prvky účinné reakce, a že musí být integrální částí komplexního přístupu k boji s epidemií, uvědomujíce si, že v našem regionu patří k okruhu osob zvláště ohrožených a náchylných k nákaze HIV/AIDS uživatelé intravenózně aplikovaných drog a jejich partneři, muži, kteří mají pohlavní styk s jinými muži, osoby, provozující prostituci, ženy, které jsou předmětem obchodu s „bílým masem“, osoby ve výkonu trestu a příslušníci etnických menšin a migrujících populací, které mají úzký vztah k zemím s prevalentním výskytem, zdůrazňujíce, že nebudeme-li jednat okamžitě, HIV/AIDS bude pokračovat v průniku do obecné populace, uvědomujíce si, že ženy a dívky jsou zvláště náchylné k nákaze virem HIV, u vědomí skutečnosti, že důraz na úlohu mužů a chlapců v boji proti HIV/AIDS a při podpoře rovnosti pohlaví pomůže každému jedinci i společnosti jako celku, a že zapojení mužů a chlapců jako partnerů v našem úsilí je povede k odpovědnému sexuálnímu chování a k respektování práv žen a dívek, uznávajíce, že řešení krize HIV/AIDS vyžaduje existenci silných systémů a služeb základní zdravotní péče v zájmu zajištění všeobecného a rovného přístupu k prevenci, léčbě a následné péči o osoby s HIV/AIDS, u vědomí, že úspěch v boji s HIV/AIDS je spojen s bojem proti dalším pohlavně přenosným infekcím a tuberkulóze, zdůrazňujíce, že ačkoliv mladí lidé jsou zvláště náchylní, jsou zároveň klíčovým faktorem a hybatelem změny v boji s HIV/AIDS a důležitým zdrojem reakce na národní a regionální úrovni, potvrzujíce, že vyšší účast osob žijících s virem HIV/AIDS nebo jím postižených je krajně důležitá v zájmu etické národní akce proti epidemii, uvědomujíce si, že investice do výzkumu a vývoje účinnějších terapeutických a prevenčních nástrojů, např. mikrobicidů a vakcín, bude hrát nezastupitelnou úlohu pro zajištění dlouhodobě úspěšného boje s HIV a AIDS, shodli jsme se na následujících krocích v zájmu urychleného naplnění Deklarace o HIV/AIDS:
Vedení
1. Podpořit silné a zodpovědné vedení na úrovni našich hlav států a vlád v zájmu ochrany našich občanů před touto hrozbou jejich budoucnosti, podporovat lidská práva, odporovat stigmatizaci a zajistit přístup ke vzdělání, informacím a službám všem potřebným občanům.
2. Podporovat a vytvářet podmínky pro silnou vedoucí úlohu občanské společnosti a soukromého sektoru našich zemí napomáháním splnění cílů a záměrů Deklarace.
3. Urychlit implementaci nařízení, vyplývajících z Deklarace a týkajících se osiřelých dětí a dívek a chlapců, nakažených či dotčených HIV/AIDS1;
4. Ustavit a posilovat národní partnerský fóra HIV/AIDS za smysluplné účasti občanské společnosti, zejména pak osob, žijících s HIV/AIDS a jejich podpůrců, utvářet, hodnotit, sledovat a podávat a hlásit průběh boje s onemocněním, a jednat včas a rozhodně v zájmu identifikace a odbourávání bariér, stojících v cestě implementaci.
5. V období 2004-2005 podporovat aktivní zapojení institucí Evropské unie a dalších zainteresovaných institucí a organizací, např. Společenství nezávislých států, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Regionálního výboru Světové zdravotnické organizace v partnerství s UNAIDS prostřednictvím sponzorských agentur a sekretariátu v kolektivním úsilí o posílení součinnosti a spolupráce.
6. Nastolit tématiku boje s HIV/AIDS v Evropě a Střední Asii jako pravidelný bod v agendě našich regionálních institucí a organizací.
7. Na základě výkonů poskytovat navýšené finanční a technické zdroje v zájmu zvýšení přístupu k prevenci, péči a trvalé léčbě, např. účinnou ekonomickou léčbu pomocí generických produktů, v nejvíce postižených a nejpotřebnějších zemích pak prostřednictvím národních a regionálních alokací, a rovněž z Globálního fondu pro boj s AIDS, TBC a malárií, z Evropské unie, z nových veřejných a soukromých partnerských projektů a multilaterálních i bilaterálních mechanismů financování.
Prevence
8. Obnovit naše úsilí o zajištění konečného cíle Deklarace2 tak, aby do roku 2005 mělo nejméně devadesát procent mladých mužů a žen ve věku mezi 15 a 24 lety přístup k informacím, vzdělání včetně výchovy mládeže a vrstevníků v oblasti HIV, a k službám, nezbytným pro rozvoj životních dovedností, potřebných ke snížení náchylnosti k nákaze HIV, a to pomocí dialogu s mladými lidmi, rodiči, rodinnými příslušníky, pedagogy a poskytovateli zdravotní péče.
9. Do roku 2010 zajistit pomocí navýšení programů, aby osmdesát procent jedinců, nejvíce ohrožených a nejzranitelnějších nákazou HIV/AIDS, mělo přístup k co největšímu rozsahu programů prevence a k informacím, službám a prevenčním komoditám, jakož i identifikace pojmenování faktorů, jež činí tyto skupiny a komunity zvláště náchylnými k nákaze virem HIV, podporovat a chránit jejich zdraví a intenzifikovat přeshraniční, podregionální a regionální technickou spolupráci a výměnu praktických zkušeností prostřednictvím EU a regionálních organizací v zájmu prevence přenosu nákazy HIV mezi zranitelnými skupinami.
10. Posílit přístup intravenózních uživatelů drog ke službám prevence, léčby drogových závislostí a snižování míry zdravotního poškození pomocí podpory, umožnění a posilování širokého uplatňování programů prevence, léčby drogových závislostí a snižování míry poškození3 (např. poskytování jehel a stříkaček, distribuce dezinfekce a kondomů, dobrovolné poradenství a testování na HIV, diagnostikování a léčba pohlavně přenosných chorob) v souladu s národní politikou.
11. Zajistit HIV pozitivním ženám a nastávajícím matkám přístup ke kvalitním gynekologickým a souvisejícím zdravotnickým službám v zájmu předcházení přenosu nákazy z matky na dítě.
12. Do roku 2010 eliminovat4 nákazu virem HIV u kojenců v Evropě a Střední Asii.
13. Zajistit a podporovat všeobecný a rovný přístup mužů, žen a adolescentů ke komplexním, vysoce kvalitním, dostupným, nenákladným a spolehlivým službám na poli reproduktivního a sexuálního zdraví, k dodávkám a informacím včetně přístupu k metodám prevence, jak např. mužských a ženských ochranných pomůcek, dobrovolným testům, poradenství a následným službám.
14. Do roku 2005 vyvinout národní a regionální strategii a programy v zájmu zvýšení schopnosti žen a dospívajících dívek chránit se proti riziku nákazy HIV a snížení jejich zranitelnosti HIV/AIDS;
15. Do roku 2005 rozvinout národní a regionální strategie k zajištění toho, aby muži a ženy v uniformovaných službách včetně ozbrojených sil a sil civilní obrany měli přístup k informacím, službám a prevenčním komoditám za účelem omezení rizikového chování ve prospěch bezpečného chování, a vyzvat Evropskou unii, NATO a další regionální a mezinárodní bezpečnostní instituce k součinnosti s UNAIDS k vyvinutí příslušného úsilí.
16. Kontrolovat výskyt a prevalenci pohlavně přenosných infekcí, a to zejména u rizikových skupin a skupin nejvíce ohrožených HIV/AIDS, posilováním veřejného povědomí o jejich úloze při přenosu viru HIV a poskytováním kvalitnějších a dostupnějších služeb včasné diagnostiky a účinné léčby.
17. Financovat, zkvalitňovat a uvádět systémy dohledu v soulad s mezinárodními standardy, sledovat a monitorovat epidemii, rizikové chování a náchylnost k HIV/AIDS.
18. Požádat Světovou komisi pro mezinárodní migraci, aby ve své činnosti zohlednila hrozbu HIV/AIDS zejména pro migrující ženy, děti bez doprovodu a sirotky.
19. Zvýšit podporu výzkumu a vývoje nových technologií, schopných lépe plnit požadavky prevenčních potřeb osob, žijících s nákazou HIV/AIDS nebo jí vystavených, a to včetně zvyšování investic veřejného sektoru do vakcín a mikrobicidů určených k prevenci nákazy HIV.
Život s HIV/AIDS
20. Bojovat proti stigmatizaci a diskriminaci osob, žijících s HIV/AIDS v Evropě a Střední Asii, a to i prostřednictvím kritického přehodnocení a monitoringu stávající legislativy, politiky a praxe, v zájmu prosazování účinného výkonu všech lidských práv osob, žijících s HIV/AIDS a příslušníků postižených komunit.
21. Do roku 2005 umožnit všeobecný přístup k účinné, cenově dostupné a rovnoprávné prevenci, léčbě a péči včetně bezpečné antiretrovirální terapie osobám, žijícím s HIV/AIDS v zemích našeho regionu,5 kde dostupnost takové léčby dosud není všeobecná, a to včetně technické podpory OSN prostřednictvím globální iniciativy, vedené Světovou zdravotnickou organizací a UNAIDS tak, aby se do roku 2005 dostávalo antiretrovirální terapie třem milionům osob na světě („3×5“). Účinná antiretrovirální terapie musí být zaměřena na nemajetné vrstvy, musí být rovná a zaměřená na osoby s nejvyšším rizikem a náchylností k HIV/AIDS.
22. Zajistit včasné plnění rozhodnutí Světové obchodní organizace z 30. srpna 2003 o implementaci odstavce č. 6 Deklarace z Dauhá o dohodě TRIPS a veřejném zdraví.
23. Zvýšit dostupnost nediskriminační paliativní péče, poradenství, psychosociální podpory, pomoci nebydlícím osobám a dalších relevantních sociálních služeb osobám, žijícím s HIV/AIDS.
24. Investovat do veřejného výzkumu a vývoje v zájmu vývoje dostupných a snadno aplikovatelných terapeutických a diagnostických metod na podporu rozšířené léčby a zvyšování kvality života osob, žijících s HIV.
25. Monitorovat výsledky a podnikat praktické kroky v zájmu výměny informací o poskytování služeb prevence, léčby a péče, zejména pak osobám nejvíce ohroženým a vystaveným nákaze HIV/AIDS.
Partnerství
26. Posilovat součinnost, spolupráci a partnerství zemí Evropy a Střední Asie, jakož i s jejich transatlantickými a jinými partnery v rozvoji za účelem zvýšení lokální schopnosti bojovat s epidemií a zmírňovat její důsledky v nejvíce postižených a nejpotřebnějších zemích, jakož i v zemích, čelících vážnému riziku závažné epidemie.
27. Zapojit občanskou společnost a náboženské organizace, jakož i osoby žijící s HIV/AIDS a osoby zvláště ohrožené a náchylné k nákaze HIV/AIDS do rozvoje a naplňování národních strategií prevence a financování léčby HIV/AIDS včetně jejich účasti na národních partnerských fórech.
28. Pracovat s čelnými představiteli soukromého sektoru v boji proti HIV/AIDS prostřednictvím vzdělávacích programů na pracovištích, uplatňování nediskriminační zaměstnanecké politiky, poskytování léčebných, poradenských, pečovatelských a podpůrných služeb a též prostřednictvím styků s politiky na místní, národní a regionální úrovni.
29. Zapojit národní a mezinárodní farmaceutický průmysl do soukromoveřejného partnerství, a to včetně důležitých mezinárodních organizací jako např. Světové zdravotnické organizace v zájmu řešení epidemiologických aspektů kompletního řetězce distribuce drog, od jejich výroby po cenovou politiku a šíření.
30. Zajistit efektivní součinnost dárců, multilaterálních organizací, občanské společnosti a vlád při účinném poskytování pomoci zemím, které nejvíce potřebují podporu při uplatňování svých národních strategií boje proti HIV/AIDS, v této součinnosti vycházet z aktuálních procesů simplifikace a harmonizace, zejména pak z vůdčích zásad UNAIDS.6
31. Ustavit trvale udržitelné partnerské vztahy se sdělovacími prostředky, uznávat jejich důležitou úlohu při ovlivňování postojů a chování a při poskytování informací o HIV/AIDS.
32. Podporovat posilování regionální spolupráce a networkingu mezi osobami, žijícími s HIV/AIDS a organizacemi občanské společnosti v Evropě a Střední Asii a vyzvat Společný program HIV/AIDS Organizace spojených národů v partnerství s Evropskou unií, stávajícími sociálními sítěmi a dalšími regionálními partnerskými institucemi k podpoře, usnadňování a koordinaci této spolupráce.
Závěry
33. Zavazujeme se pečlivě sledovat a vyhodnocovat plnění úkolů, vyplývajících z této deklarace, jakož i úkolů, nastolených Deklarací o závazcích plynoucích ze zvláštního zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů na téma HIV/AIDS, a vyzýváme Evropskou unii a jiné relevantní regionální instituce a organizace v partnerství se Společným programem Organizace spojených národů pro HIV/AIDS k nastolení příslušných platforem a mechanismů, včetně zapojení občanské společnosti a osob, žijících s HIV/AIDS, v zájmu hodnocení pokroku na regionální úrovni, a to každý druhý rok počínaje rokem 2006.
24. února 2004
